Perlorodka říční

Margaritifera margaritifera

Perlorodka říční je dlouhověký sladkovodní mlž, který se ve vodách střední Evropy běžně dožívá 60-100 let. V jižnějších krajích mají perlorodky život kratší, v severnějších a chladnějších vodách naopak výrazně delší. Severské populace perlorodek se běžně dožívají 200 let. Věk nejstaršího nalezeného jedince byl určen na úctyhodných 280 let. Vědci odhadují, že perlorodky obývají zemi již 200 milionů let, a považují je za nejprimitivnější sladkovodní mlže. Ačkoliv jsou v přírodě velmi nenápadné, jejich život je náramně pestrý.

Ze života perlorodky

Perlorodky pohlavně dospívají ve věku patnácti až dvaceti let a mohou se rozmnožovat po celý svůj dlouhý život. Pokud jsou jejich kolonie dostatečně velké a samice kolem sebe mají dostatek samců, rozmnožují se pohlavním způsobem. Klesnou-li však počty jedinců pod únosnou mez, stanou se ze samic hermafrodité a začnou se rozmnožovat bez přítomnosti samců.

Z oplozených vajíček se vyvíjí mikroskopické larvy o velikosti 0,07 mm tzv. glochidie, které dospělým jedincům nejsou vůbec podobné. Samice jich do vody vypouští miliony. Larvy se potřebují uchytit na žábrech lososovité ryby – u nás na pstruha obecného. Jako parazité takto přežívají do následujícího jara. Během této doby se glochidie přemění v mladou perlorodku a poté se z žaber uvolní. Je však stále velmi malá, měří jen 0,2-0,4 mm. Aby ji neunášel vodní proud, zahrabe se do substrátu na dně, kde stráví následujících 4-8 let, než doroste velikosti zhruba tří centimetrů. Teprve pak se začne pohybovat po dně.

Přehrát video

Hodnota a význam perlorodky říční

Daniel

Höllering

Spezialist für Muschelnzucht

Bund Naturschutz in Bayern, e.V. – Huschermühle

Perlorodky v utajení

Ani dospělé perlorodky nejsou v potocích a řekách příliš viditelné. Jejich lastury splývají s okolními kameny nebo se schovávají pod převislými trsy vodních rostlin. Zjistit, kolik přesně perlorodek se v tocích vyskytuje, je obtížné, neboť 20-30 % jejich populace je stále zahrabáno v substrátu. Dávno pryč jsou časy, kdy perlorodky pokrývaly dna potoků jako dláždění v několika vrstvách nad sebou. Odhaduje se, že v uplynulých desetiletích jsme přišli o více než 90 % jejich populací. Perlorodky říční dnes patří mezi nejohroženější sladkovodní mlže na světě.

Záhadný jídelníček

Perlorodka svou potravu filtruje z vody. Vzhledem ke své omezené schopnosti pohybu je odkázaná na to, co jí voda přinese. Dalo by se říci, že není vůbec náročná. Stačí ji drobné, rozkládající se částečky z odumřelých těl rostlin a živočichů, směs bakterií a různých řas, kterým souhrnně říkáme detrit. V zažívacím traktu lze nejčastěji nalézt různé bičíkovce, rozsivky, zelené řasy či spájivky. Pozřené organismy bývají velmi slabě natrávené, takže jich perlorodka plně nevyužije. Z čeho konkrétně perlorodky získávají energii a z čeho se vhodný detrit skládá se stále bohužel neví. Jisté však je, že čím je okolí vodních toků pestřejší, tím mají perlorodky bohatší jídelníček. Proto se jim lépe daří  v místech, kde převažují bohaté květnaté louky a smíšené listnaté lesy.

V jakém prostředí žije?

Perlorodky jsou velmi náročné na kvalitu prostředí, v němž žijí. Většina z nás dnes očekává pitnou vodu už jen z vodovodních kohoutků. Perlorodka však stále doufá, že voda ve stejné nebo dokonce lepší kvalitě bude běžně ve vodních tocích. Špatně snáší vodu bohatou na rozpuštěné živiny, zejména fosfor a dusík toleruje jen ve velmi malém množství. Naopak potřebuje, aby živiny byly obsaženy v detritu, který s vodou přitéká. Důležitý je například organicky vázaný vápník, který využívá pro stavbu svých schránek. Dno toku musí být štěrkové, avšak bez jemných sedimentových usazenin, aby v něm mohly přežívat mladé perlorodky. Navíc potřebuje, aby se ve vodě prohánělo dostatečné množství mladých lososovitých ryb, u nás tedy pstruhů potočních, které larvy využívají pro svou metamorfózu.

Věděli jste, že…

Perlorodka říční patří k nejstarším a také k nejdéle žijícím tvorům na planetě?

Kde všude je perlorodka doma?

Perlorodka říční má holarktické rozšíření (obývá S. polokouli). V Evropě se její areál rozprostírá od severního Španělska přes západní Pyreneje, Bretaň, Normandii, Ardeny, Britské ostrovy a střední Evropu až do severní Evropy, kde je ve Skandinávii a severním Rusku těžiště evropského rozšíření. Do střední Evropy pronikala perlorodka říční po tahových cestách lososa obecného a dále se šířila prostřednictvím pstruha potočního. Obě tyto ryby jsou dočasnými hostiteli jejích larev.

  • Rozšíření perlorodek v Evropě
  • v Čechách
  • v Bavorsku

V současné době se největší evropská populace perlorodek s několika miliony jedinců a neporušenou věkovou strukturou vyskytuje v ruských řekách v oblasti Kola. Velké populace jsou hlášeny také ze Skandinávie a Velké Británie. Poměrně nedávno byly objeveny silné, reprodukčně aktivní populace v Portugalsku a v severním Španělsku. Největší středoevropské populace se nacházejí na území Německa, Rakouska, Belgie, Lucemburska a České republiky, a to v povodí Labe, Dunaje, Vezery, Mohanu, Rýna a Maazy. Pravděpodobně vyhynulá je v Dánsku, Bělorusku, Litvě a Polsku. Poslední malá populace v Pobaltí přežívá v Estonsku.

Nejpočetnější populace perlorodek se historicky nacházely v povodí Vltavy, především na větších řekách jako jsou Otava, Blanice, Malše a samotná Vltava v úseku po České Budějovice a přítoky Sázavy na Vysočině. Izolované a méně početné populace se nacházely také v povodí Odry na hranici s Polskem. Populace v Kladské a Lužické Nise jsou dnes považovány za vyhynulé. Poslední perlorodky byly v Lužické Nise evidovány v roce 1940, v Kladské Nise pak v roce 1991. Další tradičně uváděné, ale nejisté historické výskyty pocházejí z povodí Bečvy a povodí Labe - konkrétně z řek Orlice, Doubrava a Chrudimka.

Perlorodka říční od poloviny 19. století vymizela ze všech velkých řek a potoků v nadmořských výškách pod 500 m n. m. Většina současného rozšíření se nachází až na horní hranici jejího historického výskytu, tedy v malých podhorských až horských říčkách či potocích, které jsou koncentrovány ve dvou oblastech: v jihočeských řekách Blanice, Zlatý potok, Teplá Vltava a Malše, a v několika tocích Ašského výběžku. Celkový počet přežívajících jedinců se odhaduje na cca 16 tisíc.

V současnosti je v Bavorsku známo 46 míst s výskytem perlorodky říční. Všechny se nacházejí na východě území podél hranice s Českou republikou, kde v geologickém podkladu převažují silikátové horniny. Celkový počet žijících jedinců se odhaduje na 80-90 tisíc, což je jenom 10 % oproti stavům v roce 1859, kdy byly perlorodky evidovány ještě ve 130 tocích. Dvě třetiny všech jedinců navíc tvoří pouhé dvě populace, zbylé jsou mnohem méně početné a mají značné problémy s reprodukcí.

Básně o perlorodkách

Adolf Heyduk
Fürgang (DE)

Perly

Pod Práchní v hojných oklikách
proud Otavy se točí;
tlum smutných zvěstí hlavou táh,
když ondy chodě po horách
v zdroj ponořil jsem oči.

Tu v písku škeblí zelených
jest bystrá řeka plna,
a každá škeble plna rýh;
a na zlatitých ňadrech svých
je snědá hejčká vlna.

A v rýhovaných škeblích těch
a v skořápce té prosté,
– jak v citnou píseň roste vzdech,
když ruce skřížím na prsech,
skvost drahých perel roste.

Jest tajemný jich vznik i zjev;
ač ten i onen bádá,
přec tušil jen, jak v nitru zev
ta nyvá touha žen i děv
se vyvíjí i skládá.

Leč já, potulný starý druh,
jenž mnohou vísku prostou
a mnohý prošel hvozd i luh,
já znám těch perel tajný vzruch
a vyjevím, jak rostou.

To slzy horských bratrů jsou,
že cizota je kruší,
jež tajně těká Šumavou;
tlum krkavců mě nad hlavou
a vlčí zlobu v duši.

Co na dravce však stesk, co žel,
nech perlou, ať se stává,
líp vzdor, jenž v žáru duše dlel,
až proměnil se na ocel,
jímž vítěz v boji mává.

-Adolf Heyduk
Zpěvy pošumavského dudáka
1887-1890

Welcher bei der Vertreibung der protestantischen Geistlichen aus Böhmen im Jahre 1621 in Oelsnitz ein Asyl gefunden hatte, in seiner poetischen Beschreibung der Stadt Oelsnitz dieses Flusses Perlhaltigkeit also:

Dem Vaterland ist eine Ehr, Der Strom, der dabei läuffet her. Die Elster derselbe wird genannt Und ist nicht sogar unbekannt, Entspringt nicht gar so weit von hin, Zulauffend’ Flüsse vermehren ihn.

In seinen Lauf streicht immerfort Und besucht manchen feinen Ort, Bei Adorf, Oelsnitz und bei Plauen Mit seinem Strom lässt er sich schauen, Auf Elsterberg und Gera rinnt, Auf Zeitz und Pegau fein geschwind.

Er eilet auch auf Leipzig stark Als ein gut Kaufmann auf den Markt, Und fällt da in die Pleisse ein Und verleuget den Namen sein Er bringt sein Waaren Perlen fein Die schön weiss, köstlich, güldig sein !

Ich Selbsten, da ich war ein Knab’ Im Wasser eins gefunden hab’. Sie werden gefunden nicht nur klein, Wie Erbsen, grösser ein’s Theils sein. Die sind fürwahr ein schöne Gab, Mit meinen Aug’n ichs g´sehen hab.

Darumb nun hart verboten ist, Dass nicht ein jeder sucht und liest. Allein der, dem’s ist aufgetragen, Ohn Straf darf es sonst keiner wagen.

-M. Fürgang

1623

Autorka textu:

  • Erika Smrtová

Použité zdroje:

  • Denic, M., Geist, J. (2017): The freshwater pearl mussel Margaritifera margaritifera in Bavaria, Germany—Population status, conservation efforts and challenges. Biol Bull Russ Acad Sci 44, 61–66.  
  • Dyk V. (1947): České perly. Světem a přírodou, sbírka populárních přírodovědeckých prací, svazek 6. JOS.R.Vilímek, Praha.
  • Geist J., (2010): Strategies for the conservation of endangered freshwater pearl mussels (Margaritifera margaritifera L.): a synthesis of Conservation Genetics and Ecology. Hydrobiologia (2010) 644:69–88. DOI 10.1007/s10750-010-0190-2.
  • Lopes-Lima, M., Sousa, R., Geist, J., Aldridge, D., Araujo, R., Bergengren, J., Bespalaya, Y., Bodis, E., Burlakova, L., Van Damme, D., Douda, K., Froufe, E., Georgiev, D., Gumpinger, C., Karatayev, A., Kebapçı, Ü., Killeen, I., Lajtner, J., Larsen, B., Zogaris, S. (2017): Conservation status of freshwater mussels in Europe: State of the art and future challenges. Biological Reviews, Cambridge Philosphical Society 92. 572-607.
  • Simon O. P., Vaníčková I., Bílý M., Douda K., Patzenhauerová H., Hruška J., Peltánová A. (2015): The status of freshwater pearl mussel in the Czech Republic: Several successfully rejuvenated populations but the absence of natural reproduction. Limnologica, Volume 50, Pages 11-20.
  • Von Hesling, T. (1859): Die Perlenmuscheln und ihre Perlen, Leipzig: Verlag W. Engelmann, pp 104-163.

Autoři fotografií:

  • Michal Bláha
  • Erika Smrtová
  • Kamila Tichá
You cannot copy content of this page