Analýza mapových podkladů
Pomocí moderních informačních technologií jsme porovnali různé mapové podklady od roku 1850 až do současnosti a vyhodnotili jsme, jak se krajina na Ašsku za posledních 170 letech proměňovala. Víte, jak se změnil poměr lesa, orné půdy a pastvin? A v čem především se odlišuje česká a německá krajina?
Pomocí spodního posuvníku na obrázku vlevo se můžete pohybovat po jednotlivých obdobích, skrze horní záložky zobrazíte grafy se zobrazením zastoupení jednotlivých území a historické mapy, ze kterých výzkum vycházel.
Celková rozloha zkoumané oblasti je 192.21ha, z toho 133.71ha na české a 58.50ha na německé straně.
1852
Mapa ukazuje strukturu, která byla pro tuto oblast typická až do 19. století – otevřená krajina s volně rozmístěnými statky, často s přístupem k tekoucí vodě pro vodní účely nebo k rybníkům využívaným k chovu ryb. Lesy byly silně potlačeny a rozšířeny pouze v ostrůvcích mezi loukami a poli. Vysoká míra strukturální rozmanitosti poskytovala stanoviště mnoha druhům. Přerušovaná čára odpovídá dnešní hranici mezi Bavorskem a Českou republikou, v té době však neexistovala.
1912
Druhou polovinu 19. století až do první světové války, která začala v roce 1914, lze označit za období rozkvětu Ascher Ländchen – technicky vysoce rozvinuté, hustě osídlené oblasti s 21 000 obyvateli a vybavené moderní infrastrukturou. Na úrovni krajiny se tento zlatý věk odráží v rozvinuté sídelní a dopravní struktuře a v silném úbytku lesních ploch. Na mapě je nicméně stále patrný velký podíl volné půdy, což svědčí o pokračujícím zemědělském využití.
1948
Již v období do poloviny 20. století byl region rozdělen na dvě země. Hranice však vedla volným prostranstvím a nezpůsobila zásadní změny na žádné straně. Oblast byla stále osídlena převážně německy mluvícím obyvatelstvem a navzdory zpomalení průmyslového růstu v poválečném období nadále prosperovala.
Na mapách to můžeme vidět na pokračujícím nárůstu osídlení a dopravních ploch, stejně jako na tom, že i v tomto období byl zachován otevřený charakter krajiny.
1970
Politický vývoj po druhé světové válce znamenal zlom ve vývoji regionu. Poprvé byla rozdělena nepřekonatelnou bariérou, která zůstala v platnosti 34 let, od roku 1955 do roku 1989.
Tento val je dobře patrný na zobrazených mapách i na přiloženém leteckém snímku. Na české straně mapa ukazuje krajinu, která se během 30 let vyvíjela mnohem izolovaněji od lidských vlivů, než tomu bylo na bavorské straně. Některé sídelní oblasti zanikly a lesní plochy se zvětšily. Zbývající volná půda byla ve velkém měřítku obdělávána zemědělskými družstvy a ztratila svůj jemně strukturovaný charakter. Na bavorské straně však nedošlo téměř k žádným strukturálním změnám. Z hlediska zemědělství je toto období ve znamení silné intenzifikace, mimo jiné díky používání umělých hnojiv a velkých strojů nebo důsledkům scelování pozemků.
2019
Od revoluce v roce 1989 je zakázaná vojenská zóna okolo železné opony, jejíž pozůstatky jsou na této mapě stále patrné, opět volně přístupná. Opuštěná místa nebyla znovu osídlena, protože většina z nich byla zcela zničena. Pozůstatky se v terénu stále nacházejí, ale jsou již tak zarostlé, že na leteckých snímcích nejsou vidět. Na české straně nadále přibývaly zalesněné plochy a krajinu stále charakterizuje velkoplošné obdělávání půdy, které po privatizaci převzalo několik zemědělců.
Na bavorské straně se v nedávné době také mírně zvětšily plochy osídlení, ale oblast zůstala řídce osídlená. Mechanizace zemědělství je i nadále významným faktorem ovlivňujícím krajinu. Přesto byla uznána vysoká ekologická hodnota této oblasti a úsilí o zachování této příhraniční oblasti jako ohniska biologické rozmanitosti je velké. Z bývalé železné opony se stal zelený pás, který představuje nadregionální síť biotopů s cennými ekosystémovými službami a díky své turistické atraktivitě otevírá nová hospodářská odvětví.
Analýza mapových podkladů
Sabine
Fischer
Inženýrka kartografie (FH)
Universität Regensburg – Institut für Botanik
Přehrát video
Štítary u Krásné
Štítary leží asi 4km sz. od Aše nedaleko hranice se SRN. Osada se připomíná poprvé r. 1342, později byla stejně jako mnoho jiných v okolí majetkem Zedwitzů. Štítary byly menší zemědělskou vsí, v roce 1930 tu žilo málo přes 200 obyvatel. Po odsunu něm. obyvatel r. 1945 zůstala ves prakticky prázdná a v 50. letech se ocitla v těsné blízkosti hraničních zátarasů. Dnes zůstává z původní zástavby jediný dům. Kromě toho zde byly v 70. letech postaveny dvě panelové bytovky, dnes obývané několika cikánskými rodinami což se na jejich vzhledu viditelně podepsalo. Přežila i železniční zastávka na trati Aš-Hranice (vystoupit zde v době socialismu znamenalo téměř jisté zadržení a následující nedobrovolný přesun na výslech do Aše, v tomto období bylo koneckonců problematické se na řadě míst v Ašsku vůbec volně pohybovat – v lepším případě to člověk “jen” prokládal neustálými kontrolami dokladů). Jádro vsi leželo jz. od zastávky při cestě ke státní hranici, dnes je tento prostor proměněn v louky a veškerá zástavba zmizela bez výraznějších stop.
Název “Štítary” dnes nese také objekt bývalých kasáren PS, ukrytý v lese asi 1km sz. od osady při cestě do zaniklé vsi Újezd.
Krajina se neustále mění. Po mnoha desetiletích jsme se vydali na místa z dávných fotek a pohlednic, abychom vám ukázali, jak se zdejší okolí změnilo v posledním století. Vydat se můžete do Aše i do okolí.