Hnědásek chrastavcový

Euphydryas aurinia (Rottemburg, 1775)

Hnědásek chrastavcový je nápadně zbarvený denní motýl. Charakteristický vzhled jeho křídel je dán specifickým uspořádáním rozmanitých oranžovo-žlutých plošek, které jsou lemovány hnědou kresbou. Na zadním křídle má řadu výrazných oranžových polí s černými tečkami uprostřed. Tímto znakem se odlišuje od ostatních našich hnědásků. Samečci mají rozpětí křídel 34⁠40 mm, samičky jsou o něco větší.  

Kdy lze v přírodě hnědáska chrastavcového spatřit?

Než se vylíhne dospělý motýl, prochází postupně stádii vajíčka, housenky a kukly. Tato období představují nejdelší část jeho života. Trvá téměř 10 měsíců. Fáze dospělého motýla je oproti tomu výrazně kratší a trvá jen několik málo týdnů. Dospělci jsou k vidění zhruba od poloviny května do poloviny června. Samci se líhnou dříve než samice a bývá jich v populaci více. Jsou-li jarní měsíce teplejší, mohou se objevit i dříve. Naopak za chladného a deštivého jara se jejich vývoj trochu opožďuje.

Přehrát video

Hnědásek Chrastavcový

Erika

Smrtová

Specialistka v ochraně přírody

Bund Naturschutz in Bayern, e.V.

Ze života hnědáska chrastavcového

Námluvy – Samci si vytvářejí malá teritoria. Čerstvě vylíhlou samičku se pokouší objevit buď aktivním pohybem nebo volí vyčkávací strategii na osluněných a závětrných místech. Námluvy bývají velmi jednoduché a krátké. Samice, které se ještě nepářily, se samcům ochotně podvolují. Avšak samice, které mají páření již za sebou, další samce odhání intenzivním třepotem křídel nebo jinými úhybnými manévry. Z prvního páření mají totiž pohlavní orgán zapečetěn tzv. pářící zátkou, která další pohlavní akt poněkud komplikuje.

Samičky kladou oplodněná vajíčka krátce po kopulaci. Vybírají si statné živné rostliny na osluněných místech s nižší, nepříliš zapojenou vegetací. Vajíčka, která kladou v úhledných formacích, obvykle ve třech nebo čtyřech vrstvách na spodní stranu listů, mají po snesení citronově žlutou barvu a postupně tmavnou. Housenky se z vajíček líhnou za 3⁠4 týdny.

Dlouhý život housenky

Čerstvě vylíhlá housenka měří asi 1,2 mm. Má světle okrové tělo a hnědou hlavičku. Během růstu housenka 5x svléká svou kutikulu a postupně tmavne. Ihned po vylíhnutí začnou housenky spřádat vlákna. S jejich pomocí stáčejí listy živné rostliny, kterou je u nás pouze čertkus luční, a vytvářejí si ochranné hnízdo, v němž společně žijí a vyživují se. Jak rostou, stavějí nová hnízda a v případě potřeby se dokonce stěhují na nové rostliny. V pozdějších stádiích jsou hnízda na živných rostlinách dosti nápadná. Housenky na podzim začínají hibernovat a přečkávají do jara následujícího roku.

Na počátku jara jsou housenky velké asi 1,5 cm, již netvoří hnízda a žijí odděleně. Plně dospělé jsou zhruba v polovině dubna, kdy měří 2,5⁠3 cm. Poté se přeměňují v bílou kuklu zdobenou černým, hnědým a oranžovým zbarvením. V závislosti na teplotě trvá 24 týdny, než se z ní vylíhne motýl.

Monotematický jídelníček

Housenky hnědáska chrastavcového se v našich podmínkách živí pouze jednou rostlinou a tou je čertkus luční (Succisa pratensis). Na první pohled by se mohlo zdát, že je hnědásek dosti vybíravý a že s takovým jídelním omezením musí mít život komplikovaný. Pravdou však je, že v jiných částech Evropy mu jako živné rostliny slouží i chrastavec rolní (Knautia arvensis), hlaváč fialový (Scabiosa columbaria) nebo hlaváč lesklý (Scabiosa lucida). V horských oblastech pak různé druhy hořců – hořec tolitovitý (Gentiana asclepiadea), hořec tečkovaný (Gentiana punctata) nebo hořec bezlodyžný (Gentiana acaulis). Jak vidno, motýl se v průběhu evoluce dokázal adaptovat na rozličnou potravu.

Jaké prostředí mají nejraději?

Hnědásek chrastavcový osidluje různé typy stanovišť: od velmi mokrých rašelinných a slatinných luk, až po vlhké, často vysychavé pastviny. Všechny mají společné to, že jsou užívány pouze extenzivně a jsou relativně chudé na živiny. Motýl má zvláštní nároky na členitost a mozaikovitost lokalit. K vývoji housenek potřebuje bohaté porosty čertkusu lučního. Ten však musí růst v nízké travnaté vegetaci, zarůstání lokalit mu velmi škodí. V době kladení vajíček musí být čertkus pro samičku dobře dostupný a osluněný. Pro imága je zase důležité, aby bylo na loukách dostatečné množství nektaronosných rostlin a slunná závětrná místa, kde může probíhat páření. Takové podmínky splňují jen málo využívané pastviny, resp. části pastvin vyhledávané dobytkem jen nepravidelně, v odlehlých koutech větších lučních pozemků, v mozaikách jednosečných luk, na okrajích pramenišť či lesíků.

Kde všude je hnědásek chrastavcový doma?

Dle uvedené mapy rozšíření by se mohlo zdát, že hnědásek chrastavcový má těžiště svého rozšíření v Evropě, a že nálezy v Asii jsou pouze ojedinělé. Pravdou však je, že v Asii je tento motýl v mnohých pohořích zcela běžným a široce rozšířeným, jako např. na Altaji, jenom tam není sledován tak systematicky jako v Evropě. Naopak v Evropě tato mapa zřejmě zachycuje mnohé historické lokality, neboť počet lokalit zde soustavně klesá a uspokojivý stav populací je v současnosti udáván pouze z Německa, Francie, Itálie, Litvy a Švédska.

  • Rozšíření v Evropě
  • Rozšíření v ČR
  • Rozšíření v Německu
  • Rozšíření v Bavorsku

V současnosti je hnědásek chrastavcový rozšířen pouze v západních Čechách (Karlovarsko, Slavkovský les, Doupovské hory, Ašský výběžek a okolí Chebu). V 80. a na počátku 90. let 20. století žil ještě ve Šluknovském výběžku. V polovině 20. století se vyskytoval také na Tachovsku, v okolí Rokycan a Českolipsku. Doložen byl také z Berounska. Na Teplicku, ve Frýdlantském výběžku a Podkrkonoší vymřel již na počátku 20. století. Z počátku 20. století pocházejí poslední nálezy z jihovýchodní Moravy a Podbeskydí. Udáván byl i z okolí Brna a údolí Jihlavy.

Větší výskyty v Německu se nacházejí v Bádensku-Württembersku, Bavorsku, Porýní-Falci, Meklenbursku-Předním Pomořansku a Durynsku.

Do roku 1960 byl hnědásek chrastavcový v Bavorsku rozšířen poměrně hojně od nížin až po horské oblasti. S nastupující intenzifikací zemědělství a zánikem vhodných stanovišť zůstalo centrum rozšíření převážně v Alpském podhůří, od Bodamského jezera po Salzburg. Společně s lokalitami v jižním Švábsku patří k nejvýznamnějším evropským lokalitám. Z původního rozšíření se dochovaly hodnotné lokality ještě v Horních Frankách v oblasti kolem Fichtelgebirge.

Autorka textu:

  • Erika Smrtová

Použité zdroje:

Autoři fotografií:

  • Erika Smrtová

  • Přemysl Tájek

You cannot copy content of this page