Čertkus luční
Succisa pratensis (Moench, 1794)
Čertkus luční přitahoval pozornost lidí od nepaměti. Lidé věřili, že má neuvěřitelnou sílu, kterou uchovává především ve svých kořenech. Ďábel však chtěl lidi o tuto léčivou sílu připravit a všechny kořeny ukousl a nechal shnít. Název tedy odkazuje na tvar oddenku rostliny, který ve spodní části postupně odumírá a vypadá jako ukousnutý. Ďáblovo jméno v názvu rostliny se dodnes zachovalo v mnoha jazycích – německý Teufelsabbiss, anglický Devil´s bit Scabious, latinsky Morsus diaboli.
K čemu lidé čertkus používali?
Čertkus byl v lidovém léčitelství používán od středověku. Lidé s jeho pomocí léčili mnoho neduhů: dýchací potíže (astma, tuberkulózu, zánět pohrudnice), poruchy látkové výměny (revmatismus, dnu), kožní onemocnění (vředy, bradavice) nebo epilepsii. Využívali ho také pro antiseptické vlastnosti a schopnost urychlit hojení ran.
Jacobus Theodorus, zvaný Tabernaemontanus, středověký lékař, bylinkář a zakladatel „německé botaniky“ ve své knize „Neu Vollkommen Kräuter Buch“ uvádí následující recept na lektvar: „Nejprve rostlinu omyjte, očistěte a nakrájejte na jemné kousky. Vložte ji do nádoby a zalijte dobrým bílým vínem. Nádobu uzavřete a vložte do kotle s vroucí vodou. Po několika hodinách nádobu vyjměte, nechte vychladnout a lektvar přefiltrujte přes utěrku. Podávejte pacientovi ráno a večer.“
A co na to říká dnešní medicína?
Rostlinné druhy z čeledi Dipsacaceae, mezi něž čertkus luční patří, obsahují sloučeniny ze skupin fenolových glykozidů a iridoidů, jež mají v mnoha ohledech svého působení pozitivní vliv na lidský organismus. Za zmínku stojí zejména neuro či kardio protektivní vlastnosti nebo protinádorové účinky (osteosarkom, melanom či lukemie). Významné antimikrobiální vlastnosti byly prokázány přímo u čertkusu lučního.
Jak čertkus vlastně vypadá?
Čertkus luční je poměrně statná vytrvalá bylina. Běžně dorůstá výšky kolem 50 cm, na optimálních stanovištích najdeme rostliny vyšší než 1 m. Má přímou lodyhu, která vyrůstá z přízemní listové růžice a větví se až v horní třetině. Spodní i lodyžní listy jsou řapíkaté, kopinaté, dlouhé do 20 cm, po obvodu vroubkované. Horní lodyžní listy jsou přisedlé a pochvaté. Čertkus začíná kvést v pozdním létě. Květy mají modrofialovou barvu a jsou uspořádané v kulovitých strboulech na dlouhých stopkách. Na počátku kvetení z květu vyčnívají nápadné růžové prašníky.
Kde čertkus roste a proč nás zajímá?
Čertkus vyhledává mírně vlhké až vlhké louky, pastviny, okraje lesů a křovin, nejčastěji ve společenstvech Molinion, ale i chudší Deschampsion, či vlhké a chudé Nardetum. Jeho rozšíření v posledních desetiletích negativně ovlivňuje konvenční způsob zemědělského hospodaření spojený s odvodňováním a hnojením. Čertkus je jedinou živnou rostlinou housenek hnědáska chrastavcového. Bez jeho přítomnosti na loukách se nemůže tento motýl úspěšně rozmnožovat. Protože kvete až v pozdním létě, je zdrojem nektaru pro mnohé další druhy motýlů a rozličného hmyzu.
Kde všude je Čertkus doma?
Čertkus roste od západní Sibiře, přes Kavkaz a Evropu až po Island. Nevyskytuje se však v nejjižnějších ani nejsevernějších částech Evropy. V Čechách a Bavorsku je roztroušeně po celém území, především v pahorkatinách a podhůřích. Ani zde se nevyskytuje v nejteplejších a nechladnějších polohách.
Autorka textu a fotografií:
- Erika Smrtová
Použité zdroje:
- Justyna Kukuła J., Witkowska-Banaszczak E. (2014): Rośliny lecznicze z rodziny Dipsacaceae. Postępy Fitoterapii 4. pp. 232-238.
- Theodorus J., Bauhin H. (1687): Neu Vollkommen Kräuter Buch. Basel, Brandmyller. pp. 452 –453.
- Slavík B. [ed.] (1997): Květena České republiky. Sv. 5. Praha: Academia.