Krajina – slovo, které všichni dobře známe. Přesto si pod tímto pojmem každý představí nejspíš něco jiného.
Ve vzpomínkách si všichni opatrujeme krajinu svého dětství – místo, kde jsme vyrůstali a kde máme kořeny. Na dalších cestách životem pak objevujeme krajiny nové: některé nás okouzlí svou výjimečností, jiné nás přinutí přemýšlet a jsou i takové, jimž se příště raději vyhneme.
Krajina je to, co právě teď vidí naše oči. Jenže to, na co se díváme, je výsledkem dlouhodobých vlivů, které na první pohled vůbec nemusí být zřejmé. Možná se někdy zamyslíme nad tím, kde se v rozlehlém poli vzal krásný strom, jak asi vznikly dlouhé kamenné snosy, které rozčleňují krajinu na menší díly a proč najednou úvozová cesta mizí. Ale napadne nás přemýšlet, proč zrovna tudy teče řeka nebo proč zrovna tady je les? Krajina se neustále vyvíjí a je obtížné si představit, že by někdy mohla vypadat i jinak.
Slovo KRAJINA zná každý. Ale teprve když začnete hledat, co se pod povrchem, který vidíme, opravdu skrývá, když začnete pátrat v archivech, když začnete číst ve starých mapách, když začnete naslouchat vyprávění předků, teprve potom vám krajina vyjeví svůj příběh. Dostanete šanci pochopit, jak žili lidé, kteří tu byli před námi a proč jednali tak, jak zrovna jednali. Teprve poté vám krajina začne dávat smysl.
A přesně tohle jsme začali dělat my, abychom porozuměli jedinečné krajině na česko-bavorsko-saském pomezí. Chtěli jsme přijít na to, čím to je, že zrovna tady se dochovaly poslední populace perlorodky říční a dalších vzácných druhů rostlin a živočichů. Zacházel zde snad člověk s přírodou šetrněji než jinde? Nebo jsou zdejší podmínky nějakým způsobem unikátní?
Vydali jsme se zkoumat minulost krajiny, abychom pomohli zodpovědně tvořit její budoucnost. Abychom si mohli její pozoruhodnost užívat nejen my, ale i naše děti.
Přijměte pozvání a podívejte se, co jsme na naší cestě zjistili. Čím víc lidí bude příběhy našich krajin znát, tím hezčí krajiny kolem sebe budeme mít.
You cannot copy content of this page
